Někdy v zimě Jezewec navrhl, že bychom mohli provést průzkum oblasti Kosího potoka s tím, že je to hezká a zajímavá oblast a jednou, v mládí, tudy možná projížděl. Po schválení expedice všemi přítomnými členy byl předkladatel pověřen přípravou trasy a předseda se ujal organizačních věcí.
Sobota:
V určený den část výpravy vlakem a druhá s našimi koly dodávkou směřovaly k místu ostrého startu. Tím bylo nádraží ve městě Teplá a cílem sobotní trasy obec Černošín.
Zahřívacím tempem jsme projeli okolo klášteru Teplá, Betlémského rybníka, nádrže Podhora k Podhornímu vrchu (829 m n. m.) a vyšplhali až těsně pod jeho vrchol. Zbytek už byl pouze pěšky. Když jsme se nabažili výhledu do kraje, pokračovali jsme do Závišína, kde byla naplánována první občerstvovací stanice. tušili jsme, že tato bude na dlouhé kilometry poslední, občerstvení se poněkud protáhlo.
Dobře zavodněni a syti jsme pokračovali do údolí Jilmového potoka, nenašli vyhlížené Milhostovské mofety, bez úhony projeli několika brody a za Buchtálem se konečně dostali ke Kosímu ( také Kosovému) potoku. Následovala ochutnávka a poté i plnění bidonů minerálním pramenem Čiperka. Zdroje z internetu uvádějí, že minerálka teplá 9 st. je pitná, ale ne každé trávící ústrojí jí zvládne. Někteří z nás by mohli vyprávět…
Další, neplánovanou občerstvovací stanicí byl hostinec na náměstí v Michalových horách. Po přibližně hodinovém nabírání sil se zalesněné údolí rozšíří a vjíždíme do chráněné oblasti zvané „Přírodní park Kosí potok“. Spíše se jedná o indiánskou rezervaci. Míjíme jedno tábořiště plné Teepee za druhým. Ani nevíme, které všechny indiánské kmeny to byly. Po zajížďce k (už) vyschlému vodopádu pod Čertovkou pokračujeme kořenovou cestou dál a na soutoku Kosího a Kořenského potoka na radu místních tlačíme kola lesem do kopce k Černošínu. Radíme se na kterou stranu pokračovat, většina vyráží doprava a za chvíli už se ubytováváme v penziónu. Večeříme v místní restauraci, po návratu ještě chvíli posedíme pod pergolou a domlouváme nedělní návrat.
Trasa:
Max elevation: 829 m
Min elevation: 447 m
Total climbing: 989 m
Total descent: -1125 m
Průlet trasou:
Neděle:
Během snídani byla pro časovou tíseň zavržena púvodní trasa údolím Hadího potoka a zvolena trasa kratší. Loučíme se s penzionem a švihem vystoupáme na blízký vrch se zříceninou hradu Volfštejn (609 m n. m.). Lehce zahřátí sjíždíme dolů a míříme ke klášteru v Teplé. Trasa nás vede nahoru a dolu po okreskách a zpevněných cestách. Nebýt toho, že J.R. při stoupání obcí Hanov sháněl kombinačky, protože musí vyměnit brzdové destičky, což následně učinil, nestálo by nic za zmínku. Po opravě jsme mezi bouřkami zdárně dospěli do restaurace u tepelského kláštera (dříve zvaná Koliba). Majitelka, kuchařka a vrchní v jedné osobě se výborně starala o naše potřeby a tak jsme ji jen z těžkým srdcem opouštěli a pokračovali po trase Teplá, Otročín, Brť, Krásné údolí, Odolenovice a Přílezy k Lesnímu jezeru u Hlinek. Chladné, rašelinou obarvené vody zchladily naše unavená těla a otlačená pozadí. Osvěženi vyrážíme na zbytek cesty důvěrně známou krajinou. Hlinky, Dražov, Stanovice a Kolovou necháváme za sebou a následuje další chlazení těl ve vodách Kolováku. Poté už pouze z Hůrek lesem sjíždíme do cíle – restaurace Jednota v Drahovicích.
Max elevation: 750 m
Min elevation: 449 m
Total climbing: 993 m
Total descent: -1043 m
